Ukázka Kafkova rukopisu (1965)
. . . „Zvýšenou činností stálých denních pokusů se subjekty jsem
dociloval značných zkušeností, neboť jsem byl ve spojení s vyšší
duchovou bytostí, která mě chrání (jak mi vysvětloval ředitel
nemojovské školy). Hypnotizoval jsem denně se všemi dělníky
na přehradě a také veřejně v Hankově domě ve Dvoře Králové
nad Labem, kde jsem hrával divadlo. Po divadelních zkouškách
mě chlapci a děvčata žádali, abych s nimi dělal hypnotické pokusy.
Když jsem šel jednou spát, vzpomněl jsem si, že jsem zapomněl
poprosit svého ochránce o úspěch a pomoc, a divil jsem se,
že se mi pokusy přesto dařily. Začal jsem o věci přemýšlet
a rozhodl jsem se, že napříště budu dělat pokusy bez pomoci
svého ochránce, kterého jsem do té doby vzýval. Rezolutně jsem
si řekl: „Nevěřím na tvoji pomoc! Věřím v sílu vlastního JÁ!“
Začal jsem znovu hypnotizovat a dělat pokusy a dávat přitom
subjektům silné sugesce pro probuzení, bez zásahu domnělých
duchů. Přestal jsem věřit na jejich pomoc! To byl impuls pro nový
způsob uspávání. Cítil jsem sílu a víru ve vlastní úspěch.“
Břetislava Kafky, autor J. Hofman, vydáno v Olomouci, 2001,
str. 29 – 30.
